Arcibiskup pražský (nebo prešovský), metropolita českých zemí a Slovenska (slovensky metropolita Pravoslávnej církvi v Českých krajinách a na Slovensku) – oficiální titul hlavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, jedné z nejmladších autokefálních církví.

Dějiny Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku sahají do 9. století, i když autekefalitu tato církev získala až v roce 1951. V diptychu církví se Československá církev nalézá na patnáctém místě, hned po Polské pravoslavné církvi. Od 28. května 2006 je jejím nejvyšším představitelem Jeho Blaženost Kryštof, který byl dříve pražským arcibiskupem. Jeho předchůdce, Jeho Blaženost Nikolaj (Kuzan), byl prešovským arcibiskupem.

V souladu s Ústavou Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku z roku 1992 se jurisdikce Církve vztahuje na dva nezávislé státy: na Českou republiku a Slovensko, a jejím nejvyšším představitelem může být zvolen arcibiskup pražský nebo arcibiskup prešovský. V souvislosti s tím je úplný titul nejvyššího představitele Církve arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska nebo arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska podle toho, kdo byl zvolen: arcibiskup pražský nebo arcibiskup prešovský.

Nejvyšší představitelé

• Jelevferij (Voroncov) (8. prosince 1951 – 28. listopadu 1955)
• Ján (Kuchtin) (17. května 1956 – 1964)
• Dorotej (Filip) (25. října 1964 – 30. prosince 1999)
• Nikolaj (Kocvár) (2000 – 30. ledna 2006)
• Kryštof (Pulec) (28. května 2006)

Metropolita Jelevferij

Metropolita leningradský a ladožský
do 1. ledna 1957 – metropolita leningradský a novgorodský
28. listopadu 1955 – 27. března 1959
Církev: Ruská pravoslavná církev
Předchůdce: Grigorij (Čukov)
Nástupce: Pitirim (Sviridov)

Metropolita pražský a celého Československa
8. prosince 1951 – 28. listopadu 1955
Církev: Československá pravoslavná církev
Nástupce: Ján (Kuchtin)

dočasný správce
prešovské a slovenské eparchie
10. července 1947 – 12. února 1950
Církev: Ruská pravoslavná církev
Nástupce: Alexij (Dechterev)

Metropolita pražský a český, exarcha Moskevského
patriarchátu v Československu,
do roku 1948 – arcibiskup
5. dubna 1946 – 8. prosince 1951
Církev: Ruská pravoslavná církev

Biskup rostovský a taganrožský
10. října 1943 – 5. dubna 1946a 1959
Předchůdce: Dionisij (Prozorovskij)
Nástupce: Serafim (Šarapov)

Jméno při narození: Veniamin Alexandrovič Voroncov
Narodil se: 30. října 1892
Romaškovo, Moskevský újezd, Moskevská gubernie
Zemřel: 27. března 1959 (66 let)
Leningrad

Metropolita Jelevferij (občanským jménem Veniamin Alexandrovič Voroncov; 30. října 1892, Romaškovo, Moskevský újezd, Moskevská gubernie – 27. března 1959, Leningrad) – biskup Ruské pravoslavné církve, metropolita leningradský.

Životopis

Pochází z rodiny duchovního.

Ukončil obecnou školu, poté Zaikonospasské bohoslovecké učiliště v Moskvě. V roce 1912 ukončil Moskevský duchovní seminář a začal studovat na Moskevské duchovní akademii.

V létě r. 1915, po 3. ročníku studia na Akademii, se oženil s Marií Miroslavinou (1896 – 1938).

Dne 8. září 1915 během studií na Moskevské duchovní akademii byl rukopoložen na diákona volokolamským biskupem Theodorem (Pozdějevským), a 21. listopadu jím byl rukopoložen na jereje.

V roce 1916 ukončil Moskevskou duchovní akademii s vyznamenáním.

1. září 1916 byl ustanoven učitelem náboženství a představeným domovního chrámu při Marfo-Mariinském dívčím ústavu v Moskvě. Dne 1. listopadu byl jmenován 2. duchovním Pokrovského chrámu Marfo-Mariinského ženského monastýru.

Dne 27. března 1923 byl zatčen a obviněn ze „zneužití náboženských předsudků lidu za účelem podněcování k odporu vůči veřejné moci“, byl vězněn v Butyrské věznici. 16. června Kolegium Státní politické správy rozhodlo o zastavení vyšetřování, jelikož nebyla naplněna skutková podstata trestného činu. Byl propuštěn 24. srpna.

V únoru roku 1927 v souvislosti s uzavřením chrámů v Marfo-Mariinském monastýru začíná otec Veniamin své působení v chrámu světitele Nikolaje v Pyžích (na ulici Bolšaja Ordynka) s uvedením do hodnosti protojereje.

Byl zatčen v noci z 28. na 29. října roku 1929 z důvodu obvinění z „kontrarevoluční činnosti“ a byl umístěn do Butyrské věznice.

V letech 1930 – 1931 se nacházel ve Sběrné stanici v Archangelsku. Tam potkal vyhnance Serafima Golubcova (1908 – 1981), známého ze Sergijeva Posadu. Byl poslán do Šenkursku nahoru po proudu Severní Dviny a dále po levému přítoku řeky Vagy.

7. ledna 1931 ho poslali kácet les 60 km od Šenkursku.

V roce 1934 odjel ze Šenkursku. Kvůli tomu, že nebylo možné se přihlásit k pobytu a najít si místo v Zagorsku, odjel do Kiržače k Serafimu Golubcovovi, jenž vstoupil do katakombní církve.

Byl ustanoven duchovním v obci Filippovskoje v Kiržačském okrese, působil v obci Volochovo (u Strunina) a v otevřeném chrámu Světitele Nikolaje v Kiržači.

V červenci 1938 ovdověl.

V letech 1938 – 1940 v souvislosti s oddělením ivanovského biskupa Alexije (Sergejeva) od Moskevského patriarchátu byl vyloučen z Ruské pravoslavné církve. Po pokání byl přijat do církevního obecenství metropolitou Sergijem (Starogorodským).

V červenci 1943 si ho zavolal metropolita Sergij do Moskvy, kde mu byla nabídnuta arcipastýřská služba. 23. srpna 1943 byl možajským biskupem Dimitrijem (Gradusovem) postřižen na mnicha se jménem Jelevferij.

Dne 10. října 1943 byl vysvěcen na biskupa rostovského a taganrožského. Přestěhoval se do Rostova na Donu s dětmi Alexijem a Annou s její dcerou.

V září roku 1943 se účastnil archijerejského sněmu, jenž zvolil patriarchou metropolitu Sergije a vyloučil z Církve duchovní s odejmutím hodnosti kvůli zradě a přeběhnutí k fašistům.

V roce 1945 navštívil Charbin, kde připojil pod jurisdikci Moskevského patriarchátu ruské církevní obce Dálného Východu. Po skončení druhé světové války byl sovětskou vládou vyznamenán řádem Za pracovní hrdinství.

Dne 5. dubna 1946 byl ustanoven exarchou moskevského patriarchy v Československu s titulem arcibiskupa pražského a českého.

26. dubna 1946 byl vyznamenán právem nošení kříže na klobouku.

Roku 1948 byl povýšen do hodnosti metropolity.

28. dubna 1950 stanul v Prešově v čele Sněmu představitelů řeckokatolického duchovenstva a laiků, na němž bylo učiněno rozhodnutí o sjednocení s Ruskou pravoslavnou církví.

V roce 1951 byl ustanoven metropolitou pražským a celého Československa.

24. dubna 1952 byl jmenován prvním doktorem bohosloví na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově. Byl vyznamenán církevním řádem Svatých Cyrila a Metoděje prvního stupně.

Od 16. července do 25. srpna 1954 se účastnil slavností u příležitosti 600. výročí Troice-Sergijevy Lávry.

V roce 1955 odjel do Moskvy na léčení v souvislosti s prodělaným infarktem myokardu.

Na podzim roku 1955 byl přeložen do leningradské eparchie. Přestěhoval se se synem Alexijem, diákonem, dcerou Jelizavětou a jejím synem Sergijem (později protojerejem).

V červenci 1956 ho česká vláda vyznamenala Řádem republiky.

Dne 22. října 1956 byl na vlastní žádost uvolněn ze správy novgorodské eparchie.

Skonal 27. března 1959. Je pohřben v kryptě chrámu Svaté Trojice v Alexandro-Něvské Lávře.

Metropolita Ján

2. arcibiskup pražský, metropolita českých
zemí a Slovenska
20. května 1956 – 1964
Zvolen: 17. května 1956
Intronizace: 20. května 1956
Církev: Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
Předchůdce: Jelevferij (Voroncov)
Nástupce: Dorotej (metropolita v českých zemích a na Slovensku)

5. biskup žatecký (titulární)
24. října 1954 – 17. května 1956
Církev: Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

Představený Dečanského monastýru
1948 – 1950
Církev: Srbská pravoslavná církev

Narodil se: 20. září 1901
kozácká osada Kargalskaja, oblast Donského vojska
Zemřel: 5. června 1975 (73 let)
Oděsa, SSSR
Přijetí posvátné hodnosti: 1927
Přijetí mnišství: duben 1927
Biskupská chirotonie: 24. října 1954

Metropolita Ján (občanským jménem Michail Ivanovič Kuchtin; 20.září 1901, kozácká osada Kargalskaja, oblast Donského vojska – 5. června 1975, Oděsa) – arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska, nejvyšší představitel Pravoslavné církve v Českých zemích a na Slovensku.

Životopis:

Narodil se 20. září r. 1901 v kozácké osadě Kargalskaja v Rostovské gubernii v rodině duchovního. Ukončil duchovní učiliště a čtyři třídy Novočerkasského duchovního semináře.

V říjnu roku 1920 emigroval do Řecka, a v roce 1922 do Jugoslávie, kde pokračoval ve studiích v Prizrenském duchovním semináři, který ukončil v roce 1926.

V dubnu 1927 byl postřižen na mnicha se jménem Ján, v květnu 1927 byl nišských biskupem Dotitejem rukopoložen na jerodiákona. Po rukopoložení na jeromonacha působil jako duchovní správce církevní obce v obci Dubcy nišské eparchie. Posléze působil v obci Vincy v skopljanské eparchii.

V říjnu roku 1930 byl ustanoven představeným monastýru sv. Prochora Pčinského, později se stal představeným monastýru sv. Jiřího Děljadrovského.

Během svého pobytu v Jugoslávii od podzimu 1931 do roku 1950 vyučoval na několika mnišských školách. V roce 1936 ukončil pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Bělehradě a do roku 1948 v hodnosti igumena působil jako představený Dečanského monastýru a duchovní správce záhřebské eparchie.

Dne 7. listopadu 1948 byl jmenován profesorem v duchovním semináři v Prizreni.

Roku 1950 se stěhuje do Bulharska, odkud ho v roce 1951 pražský metropolita Jeleferij povolal ke službě do Československa a ustanovil ho vyučujícím a vychovatelem na bohoslovecké fakultě v Prešově. Dne 1. října 1953 získal titul docenta.

Biskupská služba

24. října 1954 byl uveden do hodnosti biskupa žateckého s místem pobytu v Praze.

Dne 17. května 1956 byl zvolen hlavou Československé pravoslavné církve. 20. května 1956 se konala intronizace.

Roku 1964 odešel na odpočinek a přestěhoval se do SSSR. Skonal 5. června roku 1975.

Metropolita Dorotej

3. arcibiskup pražský, metropolita českých
zemí a Slovenska
25. října 1964 – 30. prosince 1999
Církev: Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
Předchůdce: Ján (Kuchtin)
Nástupce: Nikolaj (Kocvár)

Biskup prešovský
19. srpna 1955 – 25. října 1964
Předchůdce: Alexij (Dechterev)
Nástupce: Nikolaj (Kocvár)

Narodil se: 20. října 1913
Nankovo, Rakousko-Uhersko
Zemřel: 30. prosince 1999 (86 let)

Metropolita Dorotej (občanským jménem Dmitrij Georgijevič Filip; 20.října 1913, Nankovo, Rakousko-Uhersko (v současnosti Chustský okres Zakarpatské oblasti) – 30. prosince 1999) – nejvyšší představitel Československé pravoslavné církve s titulem arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska.

Životopis

Narodil se v rolnické rodině v současné obci Nankovo. Záhy zůstal bez matky a brzy přišel i o otce, jenž zahynul v první světové válce. V dětství pomáhal při bohoslužbách, zpíval ve sboru ve Svato-Nikolajevském mužském monastýru v obci Izy.

Po ukončení Hospodářské školy a vojenské služby vstoupil dne 14. srpna 1938 do výše uvedeného monastýru. 7. července roku 1939 ve věku 25 let přijal mnišské postřižení (malou schimu) se jménem Dorotej na počest svatého mučedníka Doroteje, biskupa tyrského.

Studoval na Leningradské duchovní akademii. Obhájil disertaci k dosažení hodnosti doktora bohosloví.

V roce 1951 moskevský patriarcha Alexij I. oznámil autokefalitu (úplnou samostatnost) Pravoslavné církve v Československu. V roce 1955 byl Dorotej vysvěcen na biskupa prešovského (Slovensko).

Dne 23. října 1964 na 4. místním sněmu Československé pravoslavné církve byl arcibiskup Dorotej zvolen nejvyšším představitelem Církve. Dne 25. října 1964 se konala jeho intronizace.

Bylo to nelehké období boje o přežití. Chrámy zely prázdnotou. Po sametové revoluci r. 1989 se situace změnila. Pravoslavná obec se značně zvětšila, hlavně díky věřícím pocházejícím z republik bývalého Sovětského svazu.

Po rozdělení Československa na dva nezávislé státy se aktivně zasazoval o jednotu církví.

Během války NATO v Jugoslávii metropolita Dorotej vyjádřil svůj rozhodný protest proti bombardování, což bylo v rozporu s oficiálním postojem České republiky.

V roce 1999 navštívil Moskvu, kde otevřel exarchát Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Zesnul 30. prosince 1999. Je pohřben na Olšanském hřbitově v Praze u chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice.

Metropolita Nikolaj

Arcibiskup prešovský, metropolita českých
zemí a Slovenska
14. dubna 2000 – 30. ledna 2006
Církev: Československá pravoslavná církev
Předchůdce: metropolita Dorotej
Nástupce: metropolita Kryštof

Jméno při narození: Mikuláš Kocvár
Narodil se: 19. prosince 1927
Hanigovce, okres Sabinov,
Prešovský kraj, Československo
Zemřel: 30. ledna 2006
Prešov, Československo

Metropolita Nikolaj (občanským jménem Mikuláš Kocvár; 19.prosince 1927, Hanigovce, okres Sabinov, Prešovský kraj, Československo – 30. ledna 2006, Prešov, Slovensko) – nejvyšší představitel Československé pravoslavné církve, arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska.

Životopis:

Narodil se 19. prosince 1927 v Hanigovcích u Sabinova na Východním Slovensku. Studoval na ruském gymnáziu, poté v pravoslavném semináři v Praze.

Roku 1950 byl vysvěcen na kněze a ustanoven představeným pravoslavné církevní obce v Mikulášové.

Roku 1954 začal studovat na Moskevské duchovní akademii, studia ukončil v roce 1959 s titulem kandidáta bohosloví, počemž působil v různých církevních obcích v prešovské eparchii.

1. listopadu 1962 byl ustanoven spirituálem na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově. Od 1. listopadu roku 1964 působil jako správce prešovské eparchie.

V únoru roku 1965 v kapli Pravoslavné bohoslovecké fakulty byl metropolitou Dorotejem postřižen na mnicha se jménem Nikolaj. Dne 26. února téhož roku byl eparchiálním shromážděním zvolen prešovským biskupem. Dne 28. února se konala jeho biskupská chirotonie, kterou vykonal Jeho Blaženost metropolita Dorotej za účasti Vysokopřeosvíceného Kypriána, arcibiskupa berlínského a středoevropského, a Přeosvíceného Metoděje, biskupa michaloveckého.

V letech 1973 až 1976 vladyka Nikolaj působil jako profesor na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, kde přednášel systematické bohosloví. Účastnil se oficiálních návštěv představitelů Československé pravoslavné církve v Konstantinopoli, Rusku, Polsku, Řecku, Bulharsku, Gruzii, USA. V roce 1966 se zúčastnil Všepravoslavné porady, týkající se dialogu se se starokatolíky a anglikány v Bělehradě. V roce 1976 se účastnil dialogu s anglikánskou církví v Moskvě, a v roce 1983 se zúčastnil dialogu s představiteli protestantských církví v Oděse. Také se zúčastnil dialogu s římskokatolickou církví v Bari.

Roku 1987 byl na základě rozhodnutí Posvátného synodu Pravoslavné církve v Československu povýšen do hodnosti arcibiskupa.

Po rozdělení Československé republiky na dva státy se vladyka Nikolaj v roce 1992 stává předsedou Metropolitní rady na Slovensku s titulem arcibiskupa prešovského a Slovenska.

Po smrti metropolity Doroteje v roce 2000 byl na X. místním sněmu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku zvolen nejvyšším představitelem Církve s titulem arcibiskup prešovský, metropolita českých zemí a Slovenska.

Během svých posledních let trpěl Parkinsonovou nemocí. Zesnul v noci z 29. na 30. ledna roku 2006 ve věku 79 let.

Metropolita Kryštof

5. Arcibiskup pražský, metropolita českých
zemí a Slovenska
od 28. května 2006
Zvolen: 2. května roku 2006
Intronizace: 28. května roku 2006
Církev: Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

4. biskup olomoucko-brněnský
17. dubna 1988 – 11. března 2000
Církev: Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

Jméno při narození: Radim Pulec
Narodil se: 29. června 1953 (57 let)
Praha, Československo
Vysvěcen na kněze: rok 1974
Přijetí mnišství: rok 1985
Biskupská chirotonie: rok 1988

Metropolita Kryštof (občanským jménem Radim Pulec; 29.června 1953, Praha) – Jeho Blaženost arcibiskup pražský, metropolita českých zemí a Slovenska, nejvyšší představitel Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Životopis:

Narodil se 29. června 1953 v Praze.

V roce 1974 byl vysvěcen na diákona, poté na kněze. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově (1979), Moskevskou duchovní akademii (1984), Bohosloveckou fakultu Aténské univerzity (1987). V roce 1985 byl postřižen na mnicha v Trojicko-Sergijevské lávře se jménem ctihodného Kryštofa Římana. Od roku 1987 je archimandritou a od roku 1988 biskupem olomoucko-brněnským a roku 2000 se stal arcibiskupem pražským a českých zemí. Dne 2. května roku 2006 byl zvolen nejvyšším představitelem Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Intronizace se konala 28. května.

Přibližně deset let přednášel na Pravoslavné bohoslovecké fakultě hebrejštinu a dějiny místních církví.

V roce 2007 byl vyznamenán řádem RPC ctihodného Sergije Radoněžského I. stupně se stuhou.