Drazí duchovní otcové, bratři a sestry,
Kristus se rodí!
«Nebo a zem nechť se dnes těší, jako to kdysi předpovídali proroci, andělé a lidé nechť duchovně plesají: neboť Bůh se zjevil v těle těm, kteří seděli ve tmě a stínu smrti. Narodil se z Panny – přijaly Ho jeskyně a jesle. Pastýři ohlašují zázrak – mágové z Východu přinášejí do Betléma dary. A my nehodnými ústy přinesme Mu chválu jako andělé: Sláva Bohu na výsostech, a na zemi pokoj, neboť přišel Ten, v Kterého doufaly národy, a zachránil nás z nepřátelské poroby».Tato slova litijné stichiry svátku Kristova Narození nás i v tomto roce nabádají, abychom se zamysleli nad hloubkou tajemství Božího a kenosí, kterou nám tento svátek zpřítomňuje.
Ve dnech, které prožíváme, je důležité, abychom my křesťané, oduševnění betlémskou radostí, připomenuli světu, přemoženému obavami a strachem z nakažlivé choroby, ale hledajícímu útěchu a oporu – že navzdory všem zkouškám existuje Bůh, který miluje člověka a – jako praví sv. Ambrož Milánský – Svou «velkou mocí dbá o všecko na tomto světě». Že existuje Bůh, který «tak miloval svět, že dal Svého jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo věří v Něho, nezahynul, ale měl věčný život» (Jan 3,16). Nechť uvědomení si této Boží lásky k nám naplní naše srdce, duši i společnost, ve které žijeme.
Andělé zvěstovali Narození Spasitele pastýřům slovy: «Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj!» (Lukáš 2,14) O jakém pokoji hovořili andělé? O pokoji mezi Bohem a člověkem. O pokoji, který byl nastolený narozením Božího Syna jako Syna člověka. Apoštol Pavel hovoří: « Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.» (1Tim 3, 16) Kristus v Sobě sjednotil Božskou a lidskou přirozenost, nastolil mezi nimi mír a obnovil «spojenectví» mezi Bohem a člověkem. Tuto skutečnost pociťuje každý, kdo se usiluje žít podle Boha a konat dobro. Úzkou a trnitou cestou duchovního života nelze jít bez Boží milosti, poskytované člověku ve svatých Tajinách při bohoslužbách v chrámu.
Události posledních měsíců se pro každého z nás staly zkouškou – nejen naší víry v Boha a důvěry v Jeho plán spásy a spasitelné řízení dějin tohoto světa, ale – a to především – zkouškou našeho lidského charakteru. Přiznejme si s pokorou, že ne všichni jsme v této zkoušce obstáli. Důkazem toho jsou rozvrácené rodiny a narušené mezilidské vztahy, ale i atmosféra nejistoty a strachu v občanské společnosti. Laskavost a slušnost, uctivost a věrnost, respekt a zdvořilost – to všecko jsou slova, která se začínají vytrácet ze současného slovníku a pomalu, ale jistě se zařizují mezi archaizmy. Toto bychom neměli dopustit – a ti silnější ve víře by namísto posuzování a odsuzování svých «menších a slabších» bratrů měli radši pomoct svým bližním znovu se postavit na nohy, a ne «kopat do ležícího».
Zkusme začít Nový rok 2021 s myšlenkou na slova, s kterými Ján Křtitel i Sám Kristus začali svoje kázání: «Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské!» (Matouš 3,2)Pokud se nám v uplynulém roce podařilo udělat něco dobrého, poděkujme za to Bohu – pokud ne, poprosme Ho, aby nám odpustil naše hříchy, naši lenost a zanedbávání spásy. Prosme Ho, aby nám daroval ducha pokory a silu pro skutky lásky, aby nás požehnal pravým, skutečným štěstím.
Svátek Kristova Narození nás vyzývá, abychom se «spolu s Kristem narodili, spolu s Ním byli ukřižováni a pochováni, ale spolu s Ním i vstali z mrtvých.» Podle slov sv. Jána Zlatoústého je potřebné podstoupit tuto spásonosnou změnu, «aby tak jako z užitečného vzniklo soužení, ze soužení opět vzniklo to, co je užitečné».
Jen přijetím Boží lásky můžeme porozumět pravému smyslu našeho života na této zemi a událostem, které nás potkávají na naší cestě životem.
Materiální hodnoty, kariéra, sláva, bohatství a postavení, ale i životné těžkosti, bolest, utrpení či samotná smrť získávají v světle Kristovy pravdy jiný rozměr. Jen v světle Evangelia můžeme rozpoznat pravé hodnoty. Rozeznat to, co je chvilkové, od toho, co je nepominutelné, odlišit falešné návnady od skutečných hodnot.
Nezapomeňme, že v žádnou chvíli našeho života nejsme sami, že je s námi Bůh. Refrén hymnu vánočního povečeří: «Neboť s námi je Bůh!» (Izajáš 8, 9), vzatý z knihy proroka Izajáše, není jen tradiční bohoslužebnou písní – je v něm vyjádřená živá zkušenost nespočetných pokolení křesťanů. Kristus povídal: «Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku!» (Matouš 28, 20). Když neseme svůj kříž, neneseme ho sami. On Sám nese nás i náš kříž. Proto přilněme k Němu ještě silněji a důvěřujme mu, neboť jen víra může dodat člověku odvahu, silu a jistotu.
Pamatujíce na výzvu apoštola Pavla: «Radujte se v Pánu vždycky!» (Filipským 4,4),přejeme všem radostiplné prožití svátků Kristova Narození a požehnaný Nový rok 2021!
† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický
† Izaiáš
biskup šumperský
